Historie čínské medicíny
Historie čínské medicíny
Kořeny čínské medicíny sahají dávno do minulosti a ztrácejí se někde v šeru dávnověku.
Už je zřejmě nikdo nikdy přesně nepopíše. Stopy, které nás vedou k hypotetickým tvůrcům jsou zahaleny stejným rouchem tajemství, které zahaluje i původ čínské medicíny samotné.
I když neznáme přesně její původ, jedno je jasné, její hluboké znalosti a dokonale propracovaná teorie a poznatky již v tak dávné minulosti, kdy podle našich dosavadních představ o vývoji lidské společnosti v té době, tehdy člověk ještě takto ucelené poznatky o svém organismu nemohl mít, jsou prostě fascinující!
Naše moderní věda postupem času objevila tyto poznatky - důkazy a dále je objevuje a musí v mnoha případech dát za pravdu jejich podobnosti.
Prvním z trojice mýtických císařů byl Fu-si (2852 – 2737 př.n.l.)
Za jeho vlády byly údajně uvedeny do života praktiky akupunktury, sám vyrobil devět typů jehel, pro různé léčebné účely.
Dále pak nastoupil na trůn Šen-nung (2737 - 2697př.n.l.)
Byl zakladatelem farmakologie a způsobu používání léčivých bylin. Připisuje se mu dílo nejstaršího čínského herbáře „Šen-nungův kánon bylin“.
Třetím otcem čínské medicíny byl Chuang-ti - Žlutý císař (2697-2597 př.n.l.)
Od něho taoisté odvozují svoje učení a poznání. Je považován za autora základního díla čínské medicíny zvaného „Vnitřní kniha Žlutého císaře“.
Dalších významných osobností, které výrazně ovlivnily vývoj čínské medicíny je spousta.
Z dochovaných starých děl těchto „mistrů“, které byly postupem času přepisované a doplňované, se do dnešní doby učí stále ti, kteří se chtějí stát také odborníky a mistry čínské tradiční medicíny.
Tradiční čínskou medicínu bezpochyby ovlivnil filosofický směr taoismus, nesporně však přispěly i buddhismus a konfucianismus
Taoismus
Zakladatelem taoismu byl Lao-c´, který žil kolem roku 600 př.n.l.
TAO představuje začátek celého vesmíru, prasílu, prvotní princip…je to velká jednota.
UČENÍ TAOISMU: Taoismus učí nezasahovat do přirozeného běhu věcí. Učí být spravedlivý, mírný, milovat a být nesobecký.
Měli bychom být jako voda = ta se spojuje s nejnižšími místy a nevyvyšuje se, má obrovskou sílu a trpělivost, díky nim překoná i největší odpor. Neustále proudí, ale neztrácí energii, neustále mění formu i skupenství, ale je to stále voda.
Měli bychom se soustředit pozornost sami na sebe, co děláme, jak myslíme, jak se projevujeme a snažit se toto vylepšovat/napravovat. Neměli bychom vidět jen protiklady JINU a JANGU (dobré/špatné), nýbrž vnímat to, co stojí za vším (hlubší pravdu), protože protiklady jsou klamné. Pokud poznáváme sami sebe, jsme o krůček blíže k TAO. Učí jednotě ducha i hmoty, duchovna i materiálna, těla i duše. Jsme neoddělitelní od vesmíru a jeho řádu.
NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKY K DOSAŽENÍ TAO:
- samolibost a pýcha
- hněv a závist
- ulpívání
- poživačnost
- neúcta k bytostem
- dělání předčasných závěrů
- nezvládání překážek
„Vytvářet a nevlastnit, působit a nezáviset, být v čele a neovládat“.
